Wádí An-natrún

Wádí An-Natrún, též Vádí Natrun (anglicky Wadi El Natrun) je údolí, zhruba v polovině dálnice Desert Highway na cestě z KáhiryAlexandrie. Ačkoliv by se podle názvu dalo soudit, že široko daleko bude pouze poušť, už tomu tak úplně není. Díky vlivu vlády je oblast postupně zúrodňována.

Tato nížina má na šířku zhruba 30 kilometrů a na šířku 8. Nachází se zde deset solných jezer, které jí daly jméno. An-natrún totiž znamená sůl. Jezera v horkých letních dnech prakticky úplně vysychají. Tato jezera byla pro egypťany zdrojem hydrogenuhličitanu sodného (jedná sůl), který prý využívali na proces mumifikace.

Najdeme zde takzvané Pouštní kláštery, které byly důležitými centry kulturního dění v této oblasti. Založila je starověká společenství eremitů. Z původních padesáti se do dnešního dne dochovaly pouze čtyři z nich. Mezi čtvrtým a sedmý století byla tato oblast poutním místem mnoha křesťanských poutníků. Údajně jich sem zavítali až stovky tisíc.

Díky turistickému ruchu jsou však ty zbývající opravovány a celá oblast zažívá všeobecně znovuobrození. Zdejší mniši jsou k turistům velice vstřícní a rádi je provedou vnitřním zařízením a povypráví přitom slavnou historii.

Nejstarší z posledních čtyřech klášterů je Dajr al-Baramús (anglicky Deir Al Baramus), kterému se také říká římský klášter. Podle legendy jej založil Maximus a Domitius na konci 4. století, což byli synové císaře Valentiniána. Klášter byl silně poničen v pátém století, kdy se toto místo stalo cílem nájezdů berberských kmenů. Během devátého století však byl opraven a navíc opevněn, aby v budoucnu mohl případným nájezdům lépe vzdorovat.

Dajr as-Surján

Dalším je Dájr as-Surján, který byl darem neznámého syrského kupce jeho nestoriánským bratrům. V desátem století zde bylo uloženo velké množství vzácných rukopisů. Některé jsou dnes v Britském muzeu v Londýně, zbytek byl umístěn do Vatikánských muzeí. Prý některé svitky obsahovaly vzácné informace a církev je musela uložit do vatikánského archivu. Ovšem tuto informaci jsem zaslechl v televizi na Viasat history a už si přesně nepamatuji v jaké souvislosti. Berte to prosím jen jako nepotvrzenou zajímavost 🙂

Dér Amba Bšoi je třetím z Pouštních klášterů. Byl založen někdy kolem roku 400 našelo letopočtu, ale popravdě se z původní stavby moc nedochovalo. Vlastně pouze studnice. Ovšem v komplexu později vyrostlo pět kostelů. V dvanáctém století přibyly i obranné věže. Jedna z nich je velkou atrakcí pro turisty kvůli nádhernému výhledu.

Posledním z dochovaných klášterů je Dair Abú Makár. Sem ovšem turisté mají prý vstup zakázán.

Zdroje

  • AMBROSOVÁ, Eva. Egypt cestovní příručka. České vyd., 4., aktualizované vyd. München: Nelles, 2004. ISBN 38-861-8754-3.

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Egypt se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *